Pokud u nějaké diagnózy čteme přívlastek "idiopatický", zní to vždy trochu podezřele. Platí to i v případě idiopatické skoliózy. Často se za příčinu skoliózy považovalo jednostranné přetěžování v období růstu, např. nošením školní brašny na jednom rameni. Jindy se za příčinu považovala rozdílná délka dolních končetin. Ano, sumace jednostranné vnější síly, může způsobit určitou deformitu páteře. Ale v tomto případě mluvíme o kompenzační deformitě, které není tak těžké porozumět a jejíž léčba nepředstavuje zásadní problém. Daleko častěji se však setkáváme s procesem, který se nedá takto jednoduše vysvětlit. Zde se potom často zmiňovala svalová dysbalance a fyzioterapie se soustřeďovala na protahování zkrácených a posilování oslabených svalových skupin. Výsledky takové terapie však byly velice sporné. Navíc se nebralo v úvahu, že lidí s podobnou dysbalancí je mnoho, ale jen někteří reagují ve smyslu idiopatické deformity. Jeden z nejfunkčnějších modelů skoliózy vypracovala německá terapeutka pí. Schrothová. Jedná se o biomechanický model vzniklý na základě empirie. Nepostihoval sice etiopatogenezi poruchy, ale umožňoval poměrně efektivní LTV formou intenzivního cvičení v diagonálním směru, často s využitím korekce dýchání a vypodložení bodů opory těla.

Význam asymetrické posturální poruchy pro patogenezi Idiopatické skoliózy

Nový prostor pro pochopení této poruchy nám nabídly poznatky o tenzegritické stavbě lidského těla, biokybernetika a vývojová kineziologie. U podstatné skupiny idiopatických skolióz nalézáme specifickou koordinační poruchu, jež se manifestuje již v prvním trimenonu posturálního vývoje. Jejím hlavním znakem je posturální nepropojenost horního a dolního trupu (svázaná s výpadkem hluboké břišní opory), v kombinaci s s výraznou asymetrií v kontextu čtyřbodové opory. Manifestace na skeletu potom závisí na kombinaci rizikových faktorů v období růstu. Tato posturální porucha samozřejmě nezmizí s ukončením růstového období. Pouze její deformační vliv se minimalizuje. Bohužel však za cenu zesílení destrukčního vlivu na měkké tkáně vlivem zvýšené zátěže v místech s maximální decentrací.

Co to znamená pro diagnostiku a terapii?

Aplikování tenzegritického modelu v rámci funkční anatomie nám umožní lépe pochopit vliv výše zmíněné posturální poruchy na genezi IS. Následně, s pomocí relativně jednoduchého klinického otestován,í lze odhalit koordinační poruchu v době, kdy je ještě deformita páteře minimální. Můžeme se také pokusit odhadnout její rizikovost a tím stanovit prognózu. Díky tomu se dostáváme na pole prevence, případně počátečního stádia manifestace poruchy. kde je léčba nejsnazší. Můžeme vytvořit podmínky pro optimální fungování autokorekčních mechanismů.  V případě potřeby sestavíme účinný a relativně jednoduchý program LTV, cílený na hlubokou břišní oporu. Následně přidáme impulz proti posturální asymetrii.  Musíme však respektovat odlišnost posturální reaktibility těchto pacientů od běžné populace. To nám také umožní lépe pochopit kompatibilitu zvolené LTV s korzetoterapií a operační léčbou.

Členění seminářů

Na toto důležité téma pořádáme dva typy seminářů. Víkendový informační a týdenní výcvikový. Cílem informačního semináře je zařadit idiopatickou skoliózu do kineziologického modelu, vyzkoušet si praktické testování základní koordinační poruchy a ukázat sestavení cílené LTV. Součástí je analýza možností využití labilních ploch a velkých míčů v léčbě této poruchy. Pro efektivní zvládnutí přednášené problematiky je výhodné absolvovat výcvikový seminář, jehož těžištěm je praktický nácvik s pacienty.

Účastníci semináře:

Seminář je určen pro fyzioterapeuty, lékaře a pacienty s idiopatickou skoliózou