Výběr z potřebné terminologie posturálního systému

Kineziologie, vývojová kineziologie, ideální postura, optimální postura, centračně-stabilizační funkce, centrace segmentů, posturální porucha , etiopatogeneze posturální poruchy, punktum fixum, neurosvalová synergie, neurosvalový antagonismus, adaptační mechanismus, zpětná vazba, globální reakce, parciální reakce, parciální svalový spazmus, parciální svalová alienace, neuroimunitní komplex, pasivní posturální korekce, automatická posturální korekce, volní posturální korekce, spoušťová zóna, atituda, strukturální léze, funkční léze,…

Biomechanický kineziologický model

Je typický především pro evropské racionální myšlení. Chápe organismus spíše jako mechanický stroj složený z jednotlivých součástek. Teoretickým východiskem je zde aplikace fyzikálních zákonů na živé tkáně. Vede většinou k analytickým postupům v diagnostice a terapii. Novinkou je aplikace poznatků o tenzegritických strukturách na lidskou posturomotoriku.

Biokybernetické hledisko

Umožňuje interpretaci reakcí živých tkání a organismů na podněty z okolního i vnitřního prostředí. Tyto reakce jsou podmíněné zpracováním informací na základě vrozených nebo získaných programů CNS. Teoretickým východiskem je zde aplikace zákonů informatiky na proces řízení lidské posturomotoriky. Historicky se prvky analogické biokybernetickému modelu myšlení objevují například v tradiční medicíně Číny.

Teleologické hledisko v patofyziologii /kineziologii/

Jedná se o předpoklad účelovosti všech vývojem ověřených reakcí člověka, uložených v dlouhodobé paměti a projevujících se jako stereotypy chování. Základním měřítkem je zde ochrana života. Obdobný přístup můžeme aplikovat na funkční anatomii.

Vývojová kineziologie

Zabývá se popisem a interpretací období posturálního vývoje jedince a definuje a analyzuje jeho jednotlivé kroky. Umo\u017e\u0148uje nám porozum\u011bt vrozeným stereotyp\u016fm posturálních reakcí a tím pochopit n\u011bkteré, z pohledu biomechaniky nesrozumitelné, souvislosti v hybném systému. Nap\u0159íklad z\u0159et\u011bzení funk\u010dních poruch do oblastí, které nejsou s místem primární poruchy p\u0159ímo propojené.

Aktivní centrace segmentu

Důraz je při výuce kladen na pochopení významu aktivní centrace kloubů a dílčích tělesných celků jako základní podmínky pro kvalitní pohyb. Centračně - stabilizační funkce je zde interpretována z pohledu vývojové kineziologie jako základní vrozený automatismus. Posturální poruchy se potom ve většině případů jeví podmíněné kvalitou této funkce.

Automatická posturální korekce /APK/

Druhou oblastí práce, navazující na problematiku aktivní centrace, je definování základních automatismů jichž používá řídicí systém člověka pro automatické vyhledávání poruch postavení segmentů a jejich autokorekci. Jejich pochopením se nám otevírá široká oblast pro terapii posturálních poruch v jejich počátečních stádiích a prostor pro prevenci. Znalost tohoto principu se uplatní například v hipoterapii, při cvičení na míčích, úsečích, trampolíně, technikách hlazení, míčkování, některých masážích apod. Výhodou je relativně malé riziko dekompenzace léčené poruchy zvoleným postupem a jednoduché dosažení přijatelných léčebných výsledků.

Význam pro diagnostiku a terapii hybného systému

Tento, stále ještě nový pohled, nám umožňuje pochopit etiopatogenezi tzv. idiopatických poruch, např. idiopatické skoliózy a nahradit potom převážně symptomatickou terapii cílenější léčbou. Současně pomáhá výrazně zjednodušit a zefektivnit fyzioterapeutickou léčbu poúrazových stavů včetně případné pooperační péče. Umožní nám také, v rámci možností, efektivní terapii kořenových syndromů a širokého spektra vertebrogenních obtíží, například spojených s hypermobilitou. Uplatnění těchto principů v diagnostice a terapii vede také k novému úhlu pohledu na standardně používané metodiky v rehabilitaci, včetně mezinárodně uznávaných škol. Léčebné a diagnostické postupy jsou zde korigovány z pohledu účelovosti a principů řízení. Ukazuje se, že většina z nich je často zbytečně složitá. Můžeme potom vyhledat případné chyby a terapii zpřesnit. Tímto způsobem jsou zde konfrontovány techniky využívající labilní a pružné plochy včetně cvičení s velkými míči, systém léčby kořenových syndromů podle MC Kenziho, a způsoby terapie tzv. svalových dysbalancí. V praktické části semináře je kladen důraz na přesnou diagnostiku, jednoduchost léčebného postupu a možnost autoterapie v rámci LTV a reflexních technik. Nedílnou součástí je efektivní uplatnění ergonomického poradenství v rámci práce s klientem.

Členění semináře

Díky rozsáhlosti problematiky seminář zahrnuje padesát výukových hodin v rámci jednoho týdne, nebo rozdělených do tří víkendů. Některé týdenní kurzy se pořádají v přírodním prostředí kde je možno při pěkném počasí podstatnou část výuky absolvovat venku. Problematika manuální terapie je zde řešena jen rámcově a je podrobněji ve výše zmíněném duchu rozpracována v rámci kursu "manuálních technik podle Mojžíšové", který tvoří s tímto seminářem logický celek.

Účastníci semináře:

Kurz je určen pro fyzioterapeuty lékaře a regenerační pracovníky.